Památkově chráněná pozdě barokní zvonice z konce 18.století, stojící na exponovaném místě uprostřed ulice Rybáře, představuje nejstarší místní dochovanou církevní památku.V době absence kostela v obci byla centrem církevního dění i duchovních a světských svátků a oslav.
Zděná patrová zvonice na čtvercovém půdorysu je obílena bílým vápnem, se šmolkově modrou nízkou obrovnávkou. Nad dřevěnými dveřmi v průčelí je půlkruhově zaklenutá nika s nedávno vytvořeným obrazem sv.Florián, patrona hasičů, zalévajícího hrotkem požár. Lidový malíř obdařil tohoto římského legionáře nikoliv tradiční přilbou s chocholem, ale svatováclavskou knížecí čapkou v černé barvě namísto v červené. U „lidovek" takové záměny někdy bývají.V patře je na trámové konstrukci zavěšen starodávný zvon, snad z původního kostela, který podle místní pověsti „sviňa vyryla ze země", tedy znovu objevila. Zvonice má do všech čtyřech světových stran prolomena půlkruhově zaklenutá okna, vzhledem ke své funkci samozřejmě nezasklená. Masivní stavba je zakončena pyramidovou střechou, ve špičce s náznakem „lucerny", kryta červenou taškou „bobrovkou".
Stavbu završuje železný kříž s Ježíšem Kristem, který je co do počtu sakrálních památek nejčastěji zobrazovaným a nejuctívanějším svatým na Strážničku.Ukřižovaný je rovněž součástí pomníku, postaveného před vchodem do zvonice. Mimo oslavného využití sloužila zvonice ke"zvonění proti dešti", k vyzvánění umíráčku, ke svolání věřících, atd. Jejím původním posláním bylo však ohlašování požáru, případně i oznamování času. Pokud není starší, lze s určitostí předpokládat, že zde stála od roku 1751 jako splnění tzv.ohňového panteru rakouské císařovny Marie Terezie.