Lidové písně

Náš lid je zpěvný, vytvořil si mnoho písní, některé převzal odjinud a přizpůsobil si je. O velikém písňovém bohatství svědčí nejen zpěváci dnešní generace, ale dokazují je i známí sběratelé lidových písní jako František Bartoš, Martin Zeman, Hynek Bím, dr. Jan Po­láček, prof. dr. Vladimír Ulehla, kteří zapsali desítky písní v Petrově a Zvolenově. Zdejší zpěváci okouzlili nejednoho posluchače  doma i v dalekém okolí.

Lidová píseň je spjata se životem. Poutavě to zapsal] dr. Vladimír Ulehla:“ Bylo dost písní na každou roční dobu, pro každý věk, pro každé povolání a pro každou příležitost. Každá píseň byla zahrádka květem zdobící určitý životní výkon, měla svůj úkon a smysl. Mladí lidé si písní říkali, kdo ke komu patří, kdo koho chce a nechce. Večer se nesl po dějině zpěv mládenců, kteří tak ohlašovali děvčatům, že přijdou pod okno. Mnohé děvče dovedlo zdaleka poznat, je-li mezi zpívajícími také její chlapec. A u muziky bylo věcí chlapců uvádět zpěvem tanec a udržovat jej zpěvem v chodu. Po od­vodech se rozléhal dědinou junácký zpěv regrútů a prii rukování na vojnu tesklivé loučení . . .“

A tak zpěv doprovázel život dědiny, od rána do noci, při práci i při zábavě, od narození do smrti. Písňové bohatství žije u nás podnes a obohacuje duši lidu naší obce.

2.Rybáře, Rybáře,
přes Rybáře chodník, (:až sa ně miuá vdáš, kam ]á budem chodit.:)
jedna sa ně vdaua, druhá ně doroste, (:přes Rybáře chcdník nikdá nezaroste.:]

2.Vyprovodíua až do hájíčka,
tam zme učuli zpívat suavíčka.

3.Suavíček zpívá a tak povídá,
gdo miuej nemá, nech si ju hledá