Petrovský kroj

Mezi velmi pestré — rázovité kroje na Slovácku řa­díme kroj petrovský, kterému patří krojová oblast Dolňácka s obcemi Petrov a Sudoměřice. Právě v těchto dvou obcích, ležících na moravsko-slovenském pomezí, se uchoval svérázný, překrásný kroj, který okouzluje a upoutá nejednoho návštěvníka.

O tom, že zaujal a okouzlil nejen prostého diváka, ale i výtvarné  umělce  —  malíře-poznáváme např. v  tvorbě  Joži Úprky, Antoše Frolky, A. Kalvody a z mladších Frant. Bezděka, národního umělce Karla Plicky a dalších. Ne­ní také náhodou, že se stal přitažlivým pro filmovou a divadelní tvorbu starší i současnou.

Popis kroje od konce I. světové války

Zatím co dříve bylo samozřejmostí, že děti již od narození byly oblékány do lidového kroje, v současné době  vidíme  nošení  pouze  některých  krojových  prvků.
Děti nosívaly brzy po narození na hlavičkách „gargulky", zdobené mašličkami a čipkami. V nejranějším věku nosily děvčátka a chlapci „kaboše" z pestrého krojového materiálu. Od čtyř až pěti let se začal měnit výraz kroje dívčího a chlapeckého.

Děvčata

Děvčata začala nosit tradiční dudky, které byly nad loktem zavázány barevnou mašličkou. Jako spodní část kroje oblékaly spodničky, škrobené, zdobené jemnou úzkou kraječkou. Vrchní suknička byla z pestrého ma­teriálu, složená do pravidelných záhybů, kterých se do­sahovalo podsítím tvrdící tkaninou. Délka sukniček se během 50 let zkracovala v důsledku módní linie, po­dobně  jako  u  kroje dospělých.
Řasené dudky přidržovala pestrobarevná kordulka, zdobená na okraji lemováním z pestré stuhy a vpředu zapnutá skleněnými knoflíčky. Dudky byly po stažení v lokti ozdobeny širokou krajkou hodně zřasenou, kte­rá byla strojová, nebo ručně vyšívaná, (např. šlingrování ). U krku byly dudky opatřeny náběrem ze široké krajky.
Děvčátka na hlavách nosila čepečky (gargulky), zho­tovené z pestrých saténů, zdobené skleněnými ozdoba­mi (pukličkami) a barevnými mašlemi, které nosily svěšené dolů po zádech.
Pod čepečkem nad čelem vyčnívaly bílé řasené čipky, hustě řasené, které rámovaly obličej.  Vpředu  na  sukni nosily  zástěrku,   převážně   modré,   ale i   jiné   barvy,  která  byla  opatřena   sámky   (k   vypouštění podle  růstu).  Mezi  sámky  byla  zástěrka  zdobena  výší váním do příčných pruhů.
Některé zástěrky byly bohatě vyšívány do rohů. V pase byla našita barevná hedvábná stuha, která obepí­nala postavu, přes sukni spočívaly její konce po dolní okraj sukně.
Na na nohou  nosily  převážně  bílé  punčochy a  střevíce.

Chlapci

 Od 4—5 let v létě nosili lněné nebo konopné kalhoty, na dolním okraji otřepené (třaslavice) a košilku z téhož materiálu, se širokými tříčtvrtečními ruká­vy bez zdobení. Krátká kordulka byla zdobena vyšívá­ním a barevnými stuhami. Přední část kalhot zakrývala zástěra, která byla ozdobena jednoduchou vyšívanou našitou „légou" — uvazůvkou; podobná uvazůvka byla uvázána na suk v pase a její konce na předním díle svěšeny.
Slavnostní chlapecký kroj měl podvlékací spodní škrobenou košili, druhá široká košile byla z jemného plátna se širokými rukávy, zdobenými výšivkou nebo našitou krajkou.
Sváteční kordulka byla převážně z brokátu (ornátu) více zdobená, stuhy byly širší, převážně hedvábné, pestrobarevné, zřídka vyšívané. Dnes bývá výšivka na pentlích nahrazena malováním. U krku má kordulka našitou nebo našpendlenou bílou stužku, uvázanou na mašličku, která zakrývá zapínání kordulky. Je svěšena středem a podvěšena pod příčnou stuhu. Její konce ne­mají přesahovat dolní okraj  zástěrky.
Starší chlapci oblékají ke svátečnímu kroji převážně černé nebo tmavomodré sametové kalhoty, které ne­jsou původní (bývaly soukenné). Na nohou nosí černé střevíce.
Na hlavě nosívali dříve plstěné kloboučky zelené bar­vy („pasáčky"), které si sami zdobívali barevnými péry. Tyto širáky později vymizely a dnes se nosí toliko petrovský širák, který při svátečním kroji vyniká pestrým zdobením.

Mužský kroj

Můžeme rozdělit taktéž na letní a zim­ní, všední a sváteční.

V létě nosili muži konopné nebo režné třaslavice s košili z téhož materiálu, ušitou podobně jako u chla­peckého kroje, bez klínků. Zástěra byla ozdobena portičkami (v pase uvázána stuha jako u chlapeckého kroje). Kordulka jako  u svátečního kroje.
Vedle košile do třaslavic se později začala nosit ko­šile z jemného plátna „úzká" — městská, která měla v zápěstí rukáv řasený do manžety. Na předním díle je složena do ozdobných skladů, které lemuje krajka. I krku stojatý límeček, zapnutý na knoflík. Této košile se používalo převážně na podvlékání pod lajbl.
Na nohou se nosívaly ručně šité čižmy, do kterých se třaslavice zasunují.  Sváteční mužský  kroj  má čižmy upravené, v nártu s tvrdou holínkou, nahoře zdobenou vybíjenou přezkou, podobně jako na opasku. Místo třas­lavic, po případě všedních sametových kalhot nosí muži přiléhavě šité nohavice z tmavomodrého sukna. Dříve se nohavice šily s poklopcem (podobné strážnickým), později se zapínáním jako u normálních pánských kal­hot. Nad koleny jsou kalhoty zdobeny našitou tmavo­modrou nebo černou „dutinkou": tzv. ztracenou cestou, ukončenou smyčkami na zadní straně kalhot a nad kap­sami mají červenou ozdobu  ze sukna.Pásovou obrubou se prostrkuje řemen zdobený „vybíjáním", který je otočen dvakrát kolem pasu a po le­vém boku mírně spuštěn a uchycen.         Aby široká, bohatě zdobená košile nebyla přilnuta přímo k tělu, nosí se vespod košile „škrobenica". Širo­ká košile sváteční je z bílého bavlněného plátna, rukáv je volný, s vyšíváním, ukončený krajkou do ohybu prstů. U krku je košile zavázána bílou „šňůrkou" s mo­týlkem. Na široké košili se nosí kordula různobarevná, která podle barvy určovala použití k různým příležitostem. Kordule podle pestrobarevného materiálu se na­zývaly:  ornátová, rohatecká, hodonínská.
Zástěra, převážně modré barvy, byla bohatě vyšívaná v několika příčních pruzích. Také rohy zástěry byly vyšity květy. V pase byly sklady přešity ozdobnými ste­hy. Byla přivázána pestrobarevnou pentlí, konce byly vpředu svěšeny po dolní okraj zástěry — fěrtochu. Kon­ce korduly jsou vpředu příčně spojeny širší pestroba­revnou stuhou, která sahá do roviny zástěry.
Součástí svátečního mužského kroje je lajbl z tmavo­modrého sukna, který se nosí pouze na městské košili v chladnější dny. Lajbl má na levé straně jednu kap­sičku zdobenou červenou ozdobou s pestrobarevnou obšívkou. Má zvláštně řešené klopy, které jsou přizdobeny černými knoflíky. Kolem krku je límec šitý „na stojáček."
Petrovský kroj má velmi bohatý a pestrobarevný ši­rák „klepiňák" s červenou stuhou a krepilkami, vpředu zdobený uvazůvkou a voničkou. Svobodní chlapci nosí širák zdobený dlouhými kohoutími pery „kosířky" s muškátovou haluzkou a rozmarýnem. Vzácností petrovského širáku je „řezáu", volavčí péro, kterého si chlapci nejvíce vážili, ale které také střežili.
O svatbě nosil ženich místo bohatě zdobené uvazůvky s pukličkami uvazůvku zelené barvy bez ozdob a také bez kosířků.
V zimě muži nosili na hlavě místo širáku beranici „akstrigánku" špičatého tvaru. Vzácností zimního oble­čení muže byl kožich „dubeňák" šitý bez zapínání, při chůzi byl přidržován rukou. Horní okraj stojatého límce a dolní okraje rukávů byly lemovány perziánovou ko­žešinou. Kožich se šil z ovčích kůží, dlouhé srsti, kte­rá tvořila ozdobu na dolním okraji. Kožich byl hnědý, bez ozdob.
Dívčí kroj má proti kroji vdané ženy některé odchyl­ky. Na nohou nosívala děvčata střevíce černé barvy, šněrovací, obepínající kotníky a černé punčochy. Je ško­da, že se tato tradice nošení černých punčoch a šněrovacích černých  bot neudržela.
Dříve dívky i ženy vdané podvlékaly plátěný rubáč (opléčko s dvěma ramínky), který nahrazoval spodní prádlo. Na rubáč se navlékaly spodní sukně (jiné na všední den, jiné ve svátek].
Počet spodních sukní k pra­covnímu kroji byl 3—4.
Na spodnice se oblékají „škrobenice" z bílého plátna, vesměs ke svátečnímu kroji. Na škrobenice se navléká horní sukně skládaná do pravidelných záhybů, z růz­ných materiálů. U všedního kroje rukávce nahrazuje košilka, na kterou se navléká „jupka" šitá z různých materiálů (brokát, vlněná látka). Jupka se skládá v pa­se ze širokého skládaného pruhu, který je příčně ně­kolikrát na stroji přešitý. Na předním díle je zdobena krajkou nebo portami.

U všedního dívčího kroje nosila děvčata šátek uvázaný pod krkem na uzel. Barva šátku a sukně se řídí příle­žitostí použití. Zástěra pro všední den je barvy pře­vážně modré, méně vyšívaná. Sváteční dívčí kroj má vysoké černé shrnovací boty, zdobené příčnou a svis­lou hedvábnou různobarevnou výšivkou. U svobodných dívek převažují barvy pestré — laděné ke kroji, u star­ších  žen pouze hedvábí barvy zelené.
Spodní podvlékání je stejné jako u všedního kroje, pouze škrobenic se obléká více. Svrchní sukně je nej­pestřejší a nejbohatší (druhy: tibetka, zelená, bílá s květovanými vzory, štófka — červená, mušelínová s drobnými květovanými ornamenty). Přesnost záhybů byla utvořena podsítím organtýnem. Délka sukní byla ovlivněna módou.
Fěrtoch barvy černé — z klotu — nebo barvy modré, je bohatě zdobený výšivkou. V posledních letech nosí děvčata i fěrtochy brokátové (většinou družičky popř. mladé ženy při slavnostních příležitostech). Podle příležitosti se mění barvy i druhy krojových součástí. Ru­kávce se nazývají „natahačky" v ramenech řasené, škrobené. Přes loket obepínají přesně ruku, od lokte jsou bohatě řasené „kadle", zdobené ruční výšivkou a ukončené  „širokými canglemi",  volně  svěšenými.
Kordula je z obdobného materiálu jako mužská, s modrým popř. červeným lemováním a bohatým zapí­náním. U krku „krágl" z bohatě řasené síťované kraj­ky. V zimním chladném období nosí děvčata "kacabaju" z černého sametu v zadu tvarovanou v tzv. „sošky", s bílou podšívkou a červeným lemováním v harmonii s mužským lajblem a jeho ozdobou. Na hlavě nosí pod turáněm "lebku" s „dénkem" k upevnění vlasů a sou­časně k tvarování šátku při vázání.Vázání tureckého šátku je dvojí —rožky: hore,a rožky do zadu.
Družky k některým obřadům nosili na hlavě věneček zhotovený ž umělých kvítek, připevněný na dénko, od něho jsou svěšené pentle dvojí velikosti a barvy — černé a bílé. Vrchní pantle byly zdobeny patáčkováním a v současné době i malováním. V ruce mívali družka převěšený   bílý  vyšívaný   šátek,   popř.  i  červený  turáň.
Nejbohatší součástí petrovského kroje ženského je čepec, který nosí mladá vdaná žena. Čepec sestává z tvarovaného brokátového materiálu, který se navléká na hlavu na lebku. Nad čelem je bohatě řasen sklá­danými „canglemi", které přiléhají k obličeji. Přes hla­vu je zdoben bohatým patáčkováním a stuhami, 2 bílé a 2 červené, které končí při dolním okraji sukně. Vza­du v týlu je dénko zdobené po celé ploše skleněnými perličkami a zrcátky (nejbohatší část čepce). Čepec se nosí při mimořádně slavnostních událostech.
Vdané ženy při slavnostních příležitostech také no­sívali pod uvázaným turáněm řasené čipky, které vy­čnívali kruhovitě kolem uší. V zimním období se nosil u svobodných i vdaných žen „vlňáček", popř. delší vlňák, který se přehazoval přes jupku. Pro slavnostnější oblečení  se   nosíval velký  kašmírový  šátek  s třásněmi.