Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

ÚVOD > Obec > Historie Petrova

Historie Petrova

Historie Petrova - mapy

Pověsti o založení obce

Původně v pustém lese se usadil zbojník Petr se svou družinou a konal loupežné výpravy do dalekého okolí. Bydlel v hradě u něhož dnes zbylo jenom několik kamenů. V tom hradě strašívalo, proto se tam nikdo neodvážil jít. A tak zbojník Petr žil spokojeně, nikým nerušen. Až jednou si vyjel sám na lup a už se nevrátil. Jeho družina jej hledala, ale marně. Když neměli vůdce, loupit už nechodili. Usadili se u vody a začali rybařit. Sázeli některé plodiny a tak se živili. Káceli les a zakládali louky. A tak pravděpodobně vznikl Petrov.

Jiní říkají, že byl založen Petrem z Kravař a ze Strážnice před rokem 1400 jako Petrův statek - Petruóv - dnes Petrov.

Ať už je pravdivá první nebo druhá pověst - v každém případě doporučuje se ctěným návštěvníkům chovat se v obci slušně a dbát veřejného pořádku, aby nedopadli podobně jako už v roce 1614 syn hejtmanův, nejhorší z vojska které zde při hranici bylo ubytováno - byl zavražděn ve sklepě a vhozen do studny, protože působil nesnesitelnou škodu. Jinak zdejší lid je milý a přívětivý -jak je ostatně na celém Moravském Slovácku zvykem.

Starší doba

Osídlení Petrovska je starodávné, jak dosvědčují četné archeologické nálezy. Nalezly se zde stopy po osídlení zemědělským lidem od starší doby bronzové, taktéž byly nalezeny stopy po Římanech a Germánech. Staré osídlení zaniklo ve válečných dobách a obnovovalo se, když Přemyslovci dobývali jihovýchodní Moravu a připojovali ji k českému státu.

Zakladatelem obce byl Petr z Kravař, majitel strážnického panství v letech 1389 - 1434. Pravděpodobně v letech 1391 - 1400 založil Petrov. Název obce pochází od jména Petr a znamená Petrův statek.Z roku 1412 pochází první písemná známka o Petrově, kterou byla Petrovu udělena tzv. odúmrť, tj. poručenství majetku. Už roku 1417 stanovil strážnický pán na celém panství horenské právo, které obsahovalo přísné předpisy pro opatrování vinohradů a pro prodej vína.Pravděpodobně už tehdy byly upravovány vinné sklepy Plže.

Vesnici učinil daleko známou zdejší sirnatý pramen, který  se  ukázal  jako velmi  léčivý.

Zakladatel asi dal v Petrově stavět kostel s farou, ke které patřily i Sudoměřice. Na věži visel zvon se starým německým nápisem (překlad: S Marií pomáhá Bůh z nouze tu i tam. Amen.) Kolem kostela byl hřbitov.

Pan Petr z Kravař a ze Strážnice počínal větší veřej­nou činnost a se svým strýcem Lackem z Kravař, zem­ským hejtmanem, stál v čele husitského hnutí na Mo­ravě. Když roku 1416 Lacek zemřel, jmenoval král Vác­lav IV. Petra zemským hejtmanem moravským. S touto vysokou funkcí převzal Petr i vedení strany husitské na Moravě. Strážnicko bylo nejsilnější baštou husitství na  Moravě  a  stálo  v  čele.  Když  pak  došlo  k známým husitským válkám, bylo pustošeno celé strážnické pan­ství, a též Petrov vyhořel.

Když se vesnice po válkách znovu stavěla, byl celý kraj postižen krutými válečnými srážkami mezi uher­ským králem Matyášem Korvínem a českým králem Jiřím z Poděbrad. Mír byl ujednán až po Jiříkově smrti, po dalších bojích roku 1477  už zde byl klid k budování a k polní práci. Roku 1486 přišlo panství strážnické do zástavy mocným pánům ze Žerotína, kteří jej pak vyplatili a stali se jeho majiteli.

Roku 1514 založili bratři Jan a Bartoloměj ze Žero­tína před Petrovem při cestě od Strážnice novou ves sobě poddanou-Zvolenov. Ze zachované listiny se do­vídáme, že držitelé nových podsedků dostali lhůtu sedm roků k stavění, po kterouž dobu nebyli povinni pánovi ničím, až teprve po prošlé lhůtě měli platit každý ročně 8 grošů a robotovat 6 dní do roka. Pole určená Zvolenovu byla ohraničena objetím — byl to Újezd (dnes pole Újezda). V pojmenování nové obce nastala změna: roku 1545 se jmenuje ves Bobalov neb Zvolenov. Název Bobalov vznikl od osobního jména Bo-bal, které zde tehdy skutečně existovalo.

Z roku 1547 známe listinu o založení mlýna v Petrově na Radějovském potoku. První mlynář Ondra Kotouč platil ročně 6 zlatých a robotou nebyl povinen.

Petrovský sirnatý pramen byl hojně používán k lé­čení a byly vybudovány lázně, jež se staly brzy pro­slulými. K rozšíření známosti o nich přispěly i odborné spisy. Nejprve roku 1580 je popsal v latinském spisu Tomáš Jordán z Klauznburku, „doktor a lékař zemský v markrabství moravském". Uvádí příklad, že roku 1570 Jan st. ze Žerotína a na Náměšti se po celé dva měsíce léčil v Karlových Varech z těžké nemoci bez kýžené úlevy, ale pak měsíc se léčil v Petrově, kde se stav jeho choroby značně zlepšil. — Na nejstarší (Fabriciově) mapě Moravy z roku 1569 je Petrov označen jako lázně, Luhačovce ještě ne.

Obyvatelé byli tehdy jako na celém panství strážnic­kém náboženského vyznání evangelického a bratrského. Kostel   stával   mezi   obcemi   Petrovem   a   Zvolenovem, bratrský sbor v Petrově níže k řece Moravě (dnes ná­zvy Kostelnisko a Za sborem). Při obou náboženských střediscích byly školy a hřbitovy (dodnes se tam na­lézají lidské kostry). Příslušníci obou vyznání se dobře snášeli, což vidíme mimo jiné z toho, že sousedé často odkazovali při poslední vůli peníze, pozemky i dobytek na svůj kostel i sbor.

Protože obyvatelstva přibývalo a hospodaření se zlep­šovalo, rozšiřovala se plocha zemědělské půdy kácením lesních a křovinatých porostů (na dnešních lukách], dělaly se rúbanice a z nich vznikly louky a štěpnice. Kácení připomínají i trati Kučovánky (dnes louky u zá­vlahového kanálu a pole nad Plžemi]. Lazy-Láza byla pole pod lesem. V 16. stol. kvetlo zde vinařství, rozši­řovaly se vinohrady.

Z konce 16. stol. a z počátečních let 17. stol. se nám zachovalo již více písemností jako urbář, gruntovní a sirotčí knihy, z nichž poznáváme tehdejší hospodář­ské i sociální poměry. Grunty byly na původní půdě lánové, podsedky na půdě nelánové. V Petrově bylo podle urbáře z roku 1617 :33 pololáníků, 2 čtvrtlánlci, 6 podsedníků, 16 půlpodsedníků. Peněžitého platu dá­vali ročně z půllánu po 7 groších 2 denárech, z čtvrt-lánu 3 gr. 4/2 den., z podsedků 6 gr., z půlpodsedku 3 gr. Jeden nižší šlechtic ze Strážnice tu měl 3 čtvrti rolí a platil 10 gr. 61/2 den. Za osep žitný platili jednou v rok o sv. Václave z půllánu 24 gr., z čtvrtlánu 12 gr., onen šlechtic 1 zl. 6 gr. Mimoto dávali z lánových polí oves, chmel (do panského pivovaru u strážnického zámku), slepice a vejce. Celá obec platila společně z krčmy, za šenk vinný, za nechování hlásného pro zá­mek aj.

Rybáři — bylo jich osm — platili každý pátek po 1 groši ze svých podílů řeky a jezer (Otok, Babí doly, Dobřejov, Jasenov, Ceřenec, Kochlov atd.), roční plat byl po 16 gr., raků dával každý po 2 kopách. Platy vy­bíral jejich představený — plesník. Rybáři byli dále povinni spolu se strážnickými a rohateckými rybáři slovit všechny panské rybníky a z haltýřů vylovovat ryby.

Dále jsou v urbáři uvedeny platy ze štěpnic petrovských, z luk, z roubanic, z včelínů, zelných zahrádek a nových klučovanin. Zvlášť jsou jmenovány platy z luk za Stařínem, ze zahrádek pod Újezdy a z roli Hrádečné.

Všichni Petrovští byli povinni robotovat k rybníku petrovskému, lhotskému a kněždubskému, opravovat rohatecké hatě (primitivní přechody — cesty přes mo­čály), ke dvoru strážnickému orat, vozit hnůj, žít a od­vážet obilí, k zámku a pivovaru vozit dřevo, cihly a ji­né, na loukách panských trávu seci, seno hrabat a vo­zit. — (Petrovský rybník se rozkládal před rybníkem Růženým, dnes polní trať V rybníkoch. Polní trať blíž k Petrovu je Poduža, Poduží — pod luží.)

Zvolenovských podsedníků bylo 63, platili ročně po 8 groších a robotovali 6 dní v panských vinohradech. — Obě obce dávaly oves a slepice za braní dřeva z hor na stavění a pálení.

Každá obec měla svého fojta (představeného) a kon­šely (radní), též svou pečeť. Původní pečetě se ztra­tily. Zvolenovská se zachovala z roku 1591 a podobá se petrovské, zachované z roku 1707, která byla ryta po kuruckých vpádech, za nichž se ztratila. Nese hro­zen, vinařský nůž a radlici, opis zní Peczet poctiweg diediny Petrowa. Zvolenovská nemá rádla. Rybářská pe­čeť pochází v roku 1673 a nese znak s rybářem na loď­ce, dvěma rybami a rakem: opis: Pecet obecni ribaru petrowskich.

Ze sirotčích knih se dovídáme o pozůstalostech a vi­díme, že v době předbělohorské byly majetkové poměry většiny obyvatel dobré, odkazovali mnoho pozemků, do­bytka, šatstva,  dokonce i klenotů zlatých a  stříbrných.

Po bitvě na Bílé hoře koupil strážnické panství František de Magno. Po smrti hraběte Františka z Magnis roku 1654 byl sepsán inventář panství a z něho vidíme, že v Petrově bylo toho roku 24 usedlých poddaných, ale 39 gruntů pustých, v Bobalově 10 usedlých, ale 46 pustých.

Roku 1663 znovu nastala neklidná doba válek k níž přibyla epidemie moru.

Události do roku 1848

Přestaly válečné vpády, obě naše obce se pomalu zotavovaly z ran a v gruntovních knihách mož­no sledovat, jak ubývalo pustých gruntů a přicházelo nové obyvatelstvo,  jehož potomci žijí zde dodnes.

Obě obce byly přifařeny do Strážnice a v tamních matrikách čteme jména: roku 1650 Svoboda (Bobalov, psán někdy Bubalov), 1661 Michna (1725 Michénka Pet­rov i Bobalov), 1662 Oselka (P.), Macháček(B) 1675 Kroutil, Krútil (B.), 1679 Sebesta (B.), 1684 Janča (P.), Buček, 1689 Krša (psán též Kuša, B.), 1700 Běloch (B), 1702 Winkler (P.), 1703 Stránský (P.), 1710 Obrtlík (P.), 1718 Bláto (P.) (psán 1733 Blata,), 1723 Kotas, Tomšek (P.) (psán 1750 Tomšeg, 1755 Tomšej), 1724 Gavlík (P.),  1744 Laštovica a 1753 Koštuřík (B),  1757 Briglák (8.), 11775 Brydlák, 1767 Stoklas (B.), Opavský.

Další jména usedlíků z gruntovních knih roku 1775. Petrov: Šara, Homola, Matyáš, Bureš, Elšík, Kočvara, Bílek, Gazda, Rožek, Piškula, Havlíček. Bobalov: Zezula, Huťa,  Zahradníček,  Javornický,  Salčák.

Roku 1775 bylo v Petrově
zapsáno 79 domovních čí­sel, mezi nimi byl obecní byt pro vojenského důstoj­níka, obecní škola, panská hospoda, lázně a panská palírna. V Petrově býval oi roku 1688 svobodný dvůr, roku 1750 náležel již vrchnosti a měl 60 měr pole, roku 1755 na něm bydlel svobodný dvořák Tomáš Procházka, od panství koupil jen 8 měr pole, nerobotoval. Také nerobotoval svobodný mlynář Jakub Šiška, který držel bývalé farské pole. Ctvrtláníků bylo roku 1775 36, drželi 32—35 měr pole, společně užívali 10 měr pustých polí a  240  měr   pastvin.   Pojseáníci   velcí  byli   2,  měli každý přes 18 měr pole, malých bylo 9, měli 2/2 — 5 měr. Hoferi s domky byli 4, bez domků 2. Chalupníků bylo 11, byli to rybáři.

Polní trati se jmenovaly: Padělky, Hrádečné, za Stařínem, Přední pole (Kučovánky), od Plží. Vinohrady: Tmice, Růženky, Veselé. Louky: Horní štěpnice, Dolní rúbanice, u Tečelce. Celkem měl Petrov pozemků 1862 jiter 390 čtverečných sáhů, z toho bylo pole 574 j. 1393 čtv. s., luk 497 j. 1509 čtv. s., vinohradů 104 j. 396 čtv. s., lesů 685 j. 292 čtv. s. (1 jitro = 0,58 ha, 1 čtver. sáh = 3,59 m2). Petrovský rybník se už neuvádí, byl odvod­něn.

Za císařovny Marie Terezie ulevil poddaným robotní patent: čtvrtláníci robotovali od Václava do Jana týdně s párem koní 1 1/2 dne, od Jana do Václava 3 dni. Stejně držitelé velkých podsedků. Malí podsedníci robotovali týdně 1 den pěšky, od Jana do Václava 2 dni pěšky. Všichni odváděli do panských stodol po 32 snopech pšenice a tolikéž ovsa místo farního desátku. Za žní dávalo panství robotníkům pivo a chléb, pak 13. míru vymláceného zrna. Z vinohradů dávali desátek (10. věd-rc)  a z každého achtelu ještě 7 mázů vína.

Bobalov měl roku 1775 45 domovních čísel, postave­ných vesměs na panském pozemku, drželi po 2 6/8 měr panského činžovního gruntu, 2 hofeři měli domky, 1 ne­měl. Bobalovští užívali kromě panských též farních polí, kterých bylo 168 měr, dávali faře každý třetí snop obilí a ročně 40 slepic. Celkem patřilo k obci pozemků 91 .

Bobalov Bobalov

Období před 1. světovou válkou

Pomalu nastávalo zlepšování poměrů. Dopravě při­spěla stavba železnice z Veselí do Sudoměřic v roce 1887 a přípojky do Rohatce na hlavní trať v roce 1889. Zastávka v Petrově byla povolena roku 1890.

Zdejší lázně byly dobře udržovány. Měly 12 koupelen s vodou studenou i zahřívanou, 3 další pro židy a jednu pro hraběcí rodinu. Na dvoře byly 4 maštale pro koně a v poschoďovém hostinci slušné pokoje k obývání pro pacienty ze vzdálených míst. Zahrada byla vkusně upravena, cesty vysypány pískem a opatřeny lavičkami. Vinou nedbalých nájemců lázně začaly v posledních de­sítiletích 19. stol. upadat. Pak ale se stal nájemcem a později majitelem hostince podnikavý židovský ob­chodník, který lázně zase upravil, měl pro hosty 16 kabin a zval do Petrova návštěvníky zdaleka, též ví­deňské židovské děti na letní pobyt. Podniku se dařilo, lázeňských hostí přibývalo a ti šířili zkušenosti, že petrovská léčivá voda je mnohem účinnější než vody v okolních lázních.

Škola nedostačovala pro průměrný počet 190 školních dětí, proto byla roku 1875 rozšířena na dvojtřídku a roku 1878 přestavěna (nynější stará škola, MNV). Nadučitelem byl Vilém Schiebel, působil zde 38 roků. Docházka školní byla špatná, později se zákrokem úřa­dů zlepšila. Od školního roku 1894/95 byla škola troj-třídní, přistavěna třetí učírna. Roku 1908 byla posta­vena nová škola a zřízena pobočka při I. třídě. Učitel Josef Novosád vynikl ve veřejné činnosti: byl členem strážnického Sokola a čtenářské pěvecké Besedy, z je­jíž knihovny si vyžádal půjčky knih pro obec Petrov. Byl též zahrádkář a ovocnář, působil v obci úspěšně až do 1. světové války. Roku 1910 se stal řídícím uči­telem Leonard Zámečník, školou povinných dětí bylo 224, z nich jeden chlapec chodil do měšťanské školy a dva do gymnasia ve Strážnici. Učitelé pěstovali lidový ornament, obeslali výstavy v Brně a mezinárodní v Dráž­ďanech, úspěch dívčích výkresů a výšivek byl veliký. Starší děvčata, vychodivší školu, malovala dřevěné předměty a pohlednice, které šly dobře na odbyt.

Školní kronika má zajímavý zápis o úrodě roku 1911:. broskví bylo tolik, že nebylo odbytu (1 q se prodával po  4  korunách),  lidé  je  se  švestkami  ukládali  na  kvas a napálili množství slivovice. Vína dobré jakosti byly plné sklepy (1 kg hroznů byl za 36—48 haléřů, 1 vědro vína — 56 litrů za 22—28 korun).

Škola v Petrově Škola v Petrově

Obecní samospráva. Před rokem 1900 byl po několik období starostou v Petrově Josef Obrtlík, ve Zvolenově Justýn Šebesta. Ve volbách roku 1910 se stal starostou v Petrově Tomáš Svoboda, půlčtvrtnik čís. 69, 1. rad­ním Tomáš Krútil, půlčtvrtník č. 30, 2. radním Frant. Svoboda, půlčtvrtník č. 10 a 3. radním Martin Obrtlík, podsedník č. 4. Ve Zvolenově starostou Matouš Brydlák, půlčtvrtník č. 11, 1. radním Josef Svoboda, chalupník č. 2 a 2. radním Martin Martinek, chalupník č. 34. — Politicky byla činná hlavně katolická národní stra­na. Roku 1907 bylo ve Strážnici založeno Sdružení ven­kovské katolické omladiny a v Petrově byla utvořena potom přespolní skupina.

Ačkoliv byly hmotné poměry většiny obyvatel, zvláště větších rolníků dobré, přece bylo dost chudiny, která neměla výdělku. Po roce 1904 se mnoho mužů vystě­hovalo do Ameriky (někteří tu ženy a děti nechali, ty později přijely za nimi. Odjížděli též svobodní]. Při sčítání lidu roku 1910 jich bylo v Americe z Petrova 31, ze Zvolenova 13 a jedna žena.
Za petrovskou hospodou se usadilo několik cikán­ských rodin,  postavily si dvě  chaty.

Časté pohromy působily povodně a požáry. Roku 1912 byl založen hasičský sběr, náčelníkem byl učitel Josef Novosad.

Na konci dědiny, vlevo od silnice do Sudoměřic, bý­vala cihelna. Cihly se zde přestaly pálit asi roku 1910, výíoba se nevyplácela. Petrovský mlýn čís. 154, v němž se po stržení stavu mlelo jen benzinovým motorem, byl roku 1913 prodán Josefu Zezulovi a proměněn v obydlí rolnické. Mlynář se odstěhoval.

První světová válka

Vojenskou válečnou službu konalo z Petrova a Zvo­lenova celkem 267 mužů. Na práce zůstaly ženy, staří lidé, děti musely pomáhat a zanedbávaly školní vyučo­vání. Učitelé byli přibíráni na obec k soupisům osevu a úrody. Z úrody se rolníkům úředně vyměřila jejich spotřeba, ostatek museli odevzdat. Pravidelně bylo na­řizováno odevzdávání dobytka, sena, slámy. Pro válečné účely se konaly sbírky barevných kovů a upisovaly se válečné půjčky. V roce 1917 se stupňoval nedostatek potřeb, přijeli ozbrojení vojáci na rekvizice, hledali ukryté zásoby a zabavovali je. Nemajetní lidé trpěli zdražováním a nesvědomití lidé bohatli tzv. keťasením. Naši vojáci zbíhali a ukrývali se, poznali hrůzy války. Tak za všeobecného nedostatku a demoralizace armády se blížil konec války.

Podle školní kroniky dostávaly rodiny, jejichž člen byl na vojně, válečnou podporu: žena denně 80 haléřů, děti do 9 roků po 40 hal., od 9 do 14 roků po 80 hal. Podpora nesměla překročit průměrný denní výdělek domobranců, tj. v Petrově a Zvolenově 3 koruny. Zápis v kronice praví: Nejlépe byly na tom ženy opilců a za­halečů, které v době míru nedostávaly od mužů na vý­živu ničeho, leč trochu modřin. Ty si podporu pochva­lovaly. V roce 1917 stoupla drahota, podpora byla zvý­šena na dvojnásobek.

Vdovám a sirotkům po padlých nebo zemřelých na válečné útrapy se poskytovala roční podpora: po pě­šákovi 108 korun, po svobodníkovi 144 K, po desátní­kovi 180 K, po četaři 216 K atd.

Za první republiky

Dne 15. června 1919 se konaly první obecní volby v republice. Kandidovaly dvě strany: strana rolnická, strana malorolnická a domkářská. V Petrově bylo zvo­leno 9 zástupců ze strany malorolnické a 6 zástupců ze strany rolnické. Starostou se stal Martin Matyáš č. 85 ze strany malorolnické. Ve Zvolenově byl starostou Jan Gavlík č. 50.

Ve volbách do poslanecké sněmovny v dubnu 1920 dostala čs. strana lidová v Petrově 157 hlasů, (ve Zvo­lenově 98), republikánská strana čs. venkova 103 (24), sociálně demokratická strana 70 (38), národně demo­kratická strana 23 (28). — V obecních volbách roku 1924 měla v Petrově strana malorolnická a domkářská 196 hlasů a 7 mandátů, čs. lidová 189 hl. a 6 m., děl­nická 56 hl. a 2 m. Ve Zvolenově dostala strana malo­rolnická 7 mandátů, lidová 6 m., dělnická 2 m.

V letech 1922 - 1925 se prováděla parcelace velkostatku hraběte Magnisa, díky níž vzniklo
mnoho sporů mezi obcemi. Obce byly do sebe tak vklíněny, že ne­bylo poznat hranice. A tehdy vznikla v hlavě zvolenovského starosty Jana Gavlíka myšlenka na sloučení obou obcí. První žádost byla podána zemskému výboru v roce 1923. Mnoho lidí bylo pro, mnoho proti. Nakonec bylo více těch, kteří byli pro sloučení. Roku 1928 byly obě obce úředně sloučeny pod názvem Petrov, Zvolenov zanikl (posledním starostou zvolenovským byl Josef Svoboda č.  116).

Počty obyvatel a domů

Petrov:

1516 - 38 domů; hypotetický odhad 200 obyvatel

1620 - 540 obyvatel; 83 domů

1654 - 24 domů; 39 domů pustých(neobydlených)

1656 - 230 obyvatel; 34 domů pustých

1775 - 79 domů

1790 - 614 obyvatel (106 rodin); 78 domů

1830 - 709 obyvatel; 90 domů

1869 - 796 obyvatel; 149 domů

1880 - 833 obyvatel; 157 domů

1890 - 818 obyvatel českých, 17 se hlásilo k německému „obcovacímu jazyku";

170 domů (192 bytů)

1900 - 865 obyvatel (z toho 14 židů;12 z nich se hlásilo k německé řeči);

176 domů

1919 - 838 obyvatel

1921 - 821 obyvatel; 186 domů

1927 - sloučen se Zvolenovem

Zvolenov (od r. 1545 Bobalov, méně často Bubalov. Definitivně Zvolenov (Zwolenow) od r.1848):

1654 - 10 domů obydlených, 46 pustých

1790 - 302 obyvatel (69 rodin); 45 domů

1830 - 326 obyvatel; 48 domů

1850 - 358 obyvatel

1869 - 382 obyvatel; 70 domů

1880 - 397 obyvatel (z toho 387 českých, 2 s německou řečí, 3 jiní); 78 domů

Po sloučení obou obcí se konaly dne 1. dubna 1928 nové obecni volby. Strana lidová a republikánská země­dělská byly roztříštěny, bylo 13 kandidátek, takže na většinu z nich připadl jeden mandát nebo dva, na dvě kandidátky ani jeden (celkem bylo 17 mandátů). Podi­vuhodné je, že za starostu zvolili rolníka Františka Svobodu čís. 10, který na žádné z kandidátek nekandidoval.

Druhá světová válka

V roce 1937 odešli jako dobrovolnici do Rudé legie ve Španělsku proti fašistickému povstání dělníci z Pet­rova Josef Stica, naroz. 5. 7. 1910 z čís. 131 a Jan Káčerek z čís. 166. (Oba se později ze" Španělska" vrátili.) V roce 1938 se nebezpečí přiblížilo, když vůdce nacistů Hitler připojil k Německu Rakousko a v našem pohra­ničí, obydleném Němci, rostly nepokoje. Naši záložníci byli mobilizováni, ale po Mnichově bylo pohraničí zrád­ně vydáno Hitlerovi. Ke. konečné tragédii našeho státu došlo 14. března 1939, kdy se odtrhlo Slovensko a dne 15. března nato byl zbytek Moravy a Cech obsazen ně­meckým vojskem. Tohoto dne dopoledne projížděli Něm­ci Petrovem směrem na Strážnici a obyvatelstvo je za­smušile pozorovalo, s obavami, co s námi bude. Přijeli němečtí pohraničníci, aby hlídali nedaleké hranice „protektorátu" a aby nikdo odtud nepřešel bez povolení do „slovenského státu".

Po 20. srpnu 1939 se začaly objevovat předzvěsti blí­žící se války s Polskem; po silnici, hlídané německou stráží, projížděly Petrovem dlouhé transporty vojska k severu. Dne 1. září se začala II. světová válka, která nám přinesla různé útrapy. Nastala však též horlivější protiněmecká činnost; naši vojáci i jiní vlastenci pře­cházeli za pomoci místních znalců krajiny u osady Mlýnků přes hranice na blízké Slovensko a dále do ciziny, aby tam bojovali proti Němcům, za získání ztra­cené samostatnosti. — Činnost spolků byla zakázána, majetek jejich zabaven. Byla jen strana Národní sou-ručenství, poslouchající vládu protektorátu, sloužící Němcům. V Petrově byl zřízen tělocvičný odbor tzv. Kuratoria a protože v obci nebyla žádná německá orga­nizace, připadlo zabavené sokolské nářadí tomuto od­boru, jejž vedl, pokud možno v dosavadním duchu, Jan Tomšej,  dělník  č.  122,  bývalý sokol.

V roce 1943 bylo z rasových důvodů odvezeno 11 osob tří místních židovských rodin a 41 příslušníků cikán­ských rodin. Hostinec Hahnův a lázně přešly do majet­ku Aloise Grosmana, který se přihlásil k německé ná­rodnosti; tento zřídil chemickou čistírnu a prádelnu, kde zaměstnával 25 dělníků a dělnic. Malé židovské obchůdky zůstaly zavřeny.

Po Novém roku 1945 se k nám přibližovala ze Slo­venska válečná fronta. V březnu ustupovalo Petrovem maďarské a pak i německé vojsko před vítěznou Sovět­skou armádou. Od začátku dubna bylo slyšet dělo­střelbu a přeletovali bojoví letci. Lidé se schovávali do krytů, hlavně do sklepů v Plžích. Ve vesnici byl tajně připraven sedmičlenný národní výbor, s proza­tímním předsedou Tomášem Spružinou; měl pomáhat postupující Sovětské armádě a po osvobození převzít správu obce.

Dne 11. dubna večer vyhodili Němci do vzduchu most přes plavební kanál a silně poškodili dělostřelbou most přes Radějovku na hlavní silnici. Dne 12. dubna do Petrova ustupovali němečtí frontoví vojáci, kteří zde zaujali obranné postaveni. Vesnicí projížděly německé tanky a střílely na sovětské pozice u Sudoměřic. Dne 12. dubna večer pronikla sovětská úderná část do Plží, kde je obyvatelé srdečně vítali a nabízeli jídlo a pití. Celá vesnice byla osvobozena v 7 hodin ráno dne 13. dubna; Němci ustoupili ke Strážnici. Při osvobozova­cích bojích padli v Petrově 2 důstojníci a 6 vojáků ukrajinského frontu maršála Malinovského (byli po­chováni na místním hřbitově, ale roku 1946 byli exhumováni a převezeni do společného hrobu RA v Hodo­níně). Sovětské úderné částí odešly 15. dubna na hlav­ní útočnou frontu k Hodonínu a  nastoupili Rumuni.

Období po druhé sv.válce

Po osvobození se ujal práce, revoluční národní výbor v čele s učitelem Vojtěchem Cechem, prováděl obnovu hospodářství obce a nápravu válečných škod.

Dne 26. 5. 1946 ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění získaly: 1. Komunistická strana Československa 273 hlasů, 2. Čs. strana lidová 406 hlasů, 3. Soc. dem. strana 43 hlasů, 4. Nár. soc. strana  91  hlasů.  Podle  tohoto  výsledku  bylo  upraven složení MNV.

Za únorových událostí roku 1948 byl také v Petrově na podnět místní organizace KSČ utvořen akční výbor Národní fronty.

Ve dnech 5.a 6. července 1948 se konal v Praze XI. všesokolský slet, z Petrova se ho účastnilo asi 50 čle­nů. — Asi 100 členů místního Slováckého krúžku vy­stoupilo na národopisných slavnostech ve Strážnici s „petrovskou svatbou" a měli veliký úspěch. Potom „krúžek" uspořádal v  Plžích zdařilé  dožínky.

Dne 23. 4. 1949 MNV převzal lázně do národní správy. Dal provést úřední šetření, mají-li sirovodíkové vody charakter léčivých vod minerálních. Úředně autorizo­vaný civilní inženýr pro technickou chemii dr. V. Chudárek z Brna zjistil,  že  zkoušené  vody  mají  vyslovený charakter studených přírodně léčivých minerálních vod alkalicko-sírovodíkových. Lázeňský hostinec byl adapto­ván nákladem 750.000 Kčs.

V roce 1956 bylo v obci 5 automobilů a 26 motocyklů, 9 televizorů. Elektrický proud byl zaveden do všech do­mů. V roce 1958 bylo zde již 40 televizorů. K 31. pro­sinci 1959 bylo 6 osobních aut, 120 motocyklů a 62 te­levizorů (důsledek: promítání v kině bylo zrušeno). Stav k 1. 7. 1974: osobních aut 48, motocyklů 190, tele­vizorů 314.


Po­dle sčítání bytů k 1. 2. 1970 je elektřina zavedena do všech 373 obydlených bytů, ústřední nebo etážové to­pení má 53 bytů, koupelna je v 144 bytech, vodovod v 122 bytech, kuchyní s elektrickým nebo plynovým sporákem je 83.